*NEVER GIVE UP OF YOUR DREAM*

►Den:... 20 21 22 23 24 25 2627 28 29 30 31 32 → 33 → 34 → 35 ...◄

*POŘÁD TADY???*

28. května 2014 v 15:58 | *LittleAnaAngel*
Ahoj,
pěkně vás všechny zdravím, snad se máte nádherně, chtěla jsem jen dát vědět, že tu ještě jsem, a zeptat se, jestli je ještě někdo pořád tady se mnou... co bych více napsala jak se mi daří...? Těžko říct... shrnula bych to asi nějak jako: Still alive, I didn't give up, still fighting, no results're coming, depressed like crazy... Still love you all!!!

SNAD ZASE BRZY NAPÍŠU... :) DÍKY VŠEM...
 

*ZDRAVÍM*

10. května 2014 v 11:13 | *LittleAnaAngel*
Ahoj holky,
přeju krásný den, tady u nás svítí sluníčko, ale je i občasně zataženo... Moc bych si přála, aby i má náada byla alespoň taková, jako je dnešní počasí, ale žel, mé prosby a přání nejsou většinou naplněny... Ale proč se tím zaobírat... Nevím moc, co vám psát, ale nepřijde mi hezké nepsat dlouho vůbec nic... Pořád jsem tady, snad tady se mnou ještě někdo je, nedivila bych se, kdyby ne... Moc si cením vašich komentářů, opravdu moc, je mi líto, že na ně momentálně nemám sílu reagovat, ale snad se to co nejrychleji změní... Jsem s vámi... Ano, pořád tady ještě jsem... Bohužel? Bohudík? Těžko říct... Anděl se mnou taky pořád je...
Popravdě řečeno, jsem absolutně vyčerpaná, unavená ze světa a z žití, znechucená ze sebe, slabá, odporná... Nevím, mohla bych toho napsat moc, ale radši nechci a neměla bych... Nemám sílu psát moc dlouhý článek, nějak stále doufám v lepší zítřky, ale ony nepřichzejí... změní se to? Opravdu zhubnu? Opravdu to půjde? A nebude to trvat roky? Proč to nejde? Mám strach, moc se bojím, jak to skončí, bojím se, že to nepůjde, vím, že tyhle kecy mám pořád, a že to už hodně lidí prostě nebaví ty mé pochybnosti, ale jak se jic mám zbavit... Jak se mám zabavit a nepřemýšlet pořád o určitých věcech, jak se donutit abych dělala něco, co mě baví, když mě vlastně nic nebaví, do ničeho se mi nechce, jsem absolutně bez chuti cokoliv dělat... :( Jsem zmatená, mám v hlavě chaos, dokonce i chaos v myšlenkách... Jsem...
Mějte se krásně, ať se vám daří, přeju jen samé pokroky a lepší a lepší zítřky, máte na to :))))

něco trošku "pozitivnějšího"... ;)))
Snad vám to pomže, alespoň trošku, mějte se pp... :)*

*MÁTE SE?*

2. května 2014 v 8:20 | *LittleAnaAngel*
Ahoj broučci,
zase jse se dlouho neozvala, jsem horzná, vím... Chtěla jsem se vás zeptat, jak se vám daří, jak se máte a tak, doufám, že dobře, bylo by to fajn... O sobě moc psát nebudu, nemám na to moc sílu... To všechno co se teď děje, je hodně těžké, matoucí, znepokojivé... Uvidíme, jak to dopadne, ale bojím se... Myšlenky na smrt jsou v poslední době časté, jeden den jsem se rozhodla, že už to vážně udělám, ale nakonec jsem to, i kvůli pár z vás, neudělala... Někteří i zde píší, že mám vyhledat nějakého dobrého psychologa a tak... Nebojte se, k paní psycholožce chodím, věřím jí jako nikomu, koho osobně znám, i když ta důvěra není obrovská, ale to je tím, že po tom všem, co se mi v životě "stalo", nějak nedokážu věřit lidem... Ale je fakt dobrá, snaží se, mám ji celkem ráda...
Jediné co mě ještě jakž takž drží, je ztracená, ale přesto, naděje, že plán, podle kterého teď jedu vyjde, prý musí vyjít, protože je to prostě dokázané a funguje to tak... Takže tomu chci a musím věřit, přála bych si, abych dokázala snadněji věřit a důvěřovat věcem a lidem... Nemyslím Naivitu... že nějak moc, ale aby to byo alespoň trochu snadnější... A jak to s důvěrou máte vy? Taky mi všechny moc chybíte... Nějak nedokážu v poslední dbě chodit na blog... Přijde mi, že tady nemám co dělat, protože tak "selhávám" a zrazuju to, za co jsem chtěla bjovat... Ale cíl zůstává stejný, zhubnout a být se sebou alespoň trochu spokojená... I když jsem tím, co dělám a o co se snažíme hodně přibrala... Ale je to snad pro dobrou věc... rozjet metabolizmus skoro po roce, kdy je rozvrácený... A není to jednoduché, už několikrát jsem myslela, že zkončím, že už to nedám, prostě jsem chtěla zmizet ze světa jak vidím jak jen přibírám, ale jsem pořád tady, doufám , že metabolizmus už alespoň trošičku funguje, a že za chvíli všechno bude lepší... Chci ovládat své myšlenky, hlasy, ale zatím se mi to moc nedaří... Nebaví mě celý den brečet, protože vypadám jak hrošice, nemá to cenu, pláčem nic nedokážu :(... Ani už nechodím ven, jen když fakt musím, nenávidím se a strašně se stydím za to, jak vypadám, ale fakt šíleně... pocity nepopsatelné... ALE PROSTĚ MUSÍ TO VYJÍT, MUSÍM ZHUBNOUT, NIC JINÉHO MI NEPOMŮŽE, JE TO JEDNA ZE DVOU MOŽNOSTÍ, JAK BÝT TROCHU SPOKOJENÁ... MUSÍ TO VYJÍT, JINAK... NEVÍM... PROSÍM DRŽTE MI PALEČKY... MINIMÁLNĚ AŤ SHODÍM TO VŠECHNO, CO JSEM PŘIBRALA A MÁLO TO FAKT NENÍ... DÍKY, JSTE ZLATÍČKA...
Jinak včera opět výlet do hor... Zase jsme si s mámou vybraly horší a delší cestu... Proč to děláme? Vždycky pak už nemůžem a i když si myslíme, že jsme ušly kdo ví kolik km, tak zjistíme, že to byl např. jen jeden :D ... šílené... ale nakonec to vždycky dojdeme a ten pocit, že jsme to zvládly, je celkem fajn... ;) Tak se mějte, snad jste některé ještě se mnou, pro ty co se mnou pořád zůstávají i po tom všem co dělám a kolik jsem přibrala... Moc Vám Děkuju, jste nejskvělejší!!!
 


*AHOJ*

24. dubna 2014 v 20:23 | *LittleAnaAngel*
Ahoj holky,
je mi líto, že jsem se tak dlouho neozvala, a že vás tak zanedbávám, je mi za to opravdu děsně, ale nejde to jinak, v poslední době na to prostě nemám ani pomyšlení... Ani nevím, co vám napsat.. Co byste chtěly vědět... Nějak už se ztrácím... Ve všem... Zase o jedno hlubší říznutí víc, o mnoho výčitek víc, spousta prolitých slz a potu... Spousta nenávisti vůči sobě samé, všechno pořád dokola... Fakt se snažím... Moc chci zhubnout, ale jestli se to nepodaří, tak už nemám sílu na nic, za posledních pár dnů, týdnů, jsem určitě zase hezky přibrala, jsem na sebe tak naštvaná, ale musím se snažit dál, aby t mělo alespoň nějaký účinek a doufat, že co jsem nabrala shodím a ne jen to, ale mnohem víc... Už mě na světě nic netěší... Ztratila jsem naději... Ztratila jsem všechno, co mě tady drželo??? Možná... Já už ničemu moc nerozumím... Všechno je tak... Nereálné, tak zfilmované, nahrané, jako kdybych se koukala na film... a neovládala ho... Co anděl? Ta se mnou pořád je, pořád mi chce pomáhat, pořád mi dává další a další šance, pořád má své názory, nadávky, výčitky a výtky, nutí mě do různých věcí... ďábel? Taky bohužel občas je... Výčitky, nenávist, strach, bolest? Neustále moji parťáci... Už nemám sílu se to snažit ignorovat... Jak říkám: Don't know if i can take it any longer... I'm getting tired of trying to get stronger... Mějte se krásně sluníčka... Snad je vám lépe než mě, snad vám jde to, co chcete... Promiňte mi, že vás tak zklamávám... Mrzí mě to, je mi to líto... Nedivila bych se, kdyby tady se mnou už nikdo nebyl... Držte se :)*
PS: I keep tryin'...


*DEN XX?? :D *

18. dubna 2014 v 17:06 | *LittleAnaAngel*
Ahoj holky, omlouvám se, že vůbec nepíšu články a nekoukám jak se máte, doufám, že lépe než já, pslední dobou nemám co psát, po psychické stránce se všechno jen zhorštuje a zhršuje, přijde mi, že už mi nic nezbývá, že už nemám cestu, koleje, jakoby najednou zmizely... Všechno je na nic, ve všem... Co bych tady vlastně měla psát??? Pořád vás otravovat svými problémy, jak je všechno na nic? Jak je mi zle? Na co, nebudu se pořád opakovat... Sic je to horší, ale na to stejně slova nestačí, snad se vám daří dobře, moc vám to všem přeju... Držte se, snad se zase nakopnu a budu tu chodit častěji...
PS: Máma naštěstí ještě na nic ohledně ppořezání nepřišla, ještě že tak, jinak by to bylo dost nepříjemné... Je dost možné, že by zavolala doktorce a šla bych do špitálu a to nechci... doufám, že to tak bude pokračovat dál a ni nezjistí...


Další články


Kam dál